FANDOM


Základní popis

Vévodství se rozkládá na jihovýchodě Gerdaru a v poslední době si prošlo domácí válkou, která vypukla mezi syny zesnulého vévody Juridyka II. Domácí válka trvala bezmála tři roky a nakonec se vítězství přiklonilo na stranu Wilhelma I. staršího syna Juridika a jeho mladší syn Reanald byl vyhnán ze země a v této chvíli není jasné, kde se nachází, ale na jihu vévodství má mnoho stoupenců a podporovatelů. To vede k nemalým rozepřím mezi severem a jihem země, což je také podporováno nově zavedeným náboženstvím, vírou v boha Amona, jehož hlavní myšlenkou je, že jsou si všechny rasy rovny, a které podporuje vévoda Wilhelm I. Na jihu se stále drží víra ve staré bohy a existuje tam spousta různých kultů s převládajícím vlivem náboženství boha Regeda.

Geografický popis:

Vévodství je situováno na jihovýchodě Gerdarského kontinentu. Jeho východní hranici tvoří Velký oceán, který omývá celý kontinent a za nímž leží takzvaný Orient. Na severní a jižní část jej rozděluje řeka Anduina, která pramení daleko na severu a přes vévodství se vine již jako veletok o šířce více než jedné míle a její delta zaujímá velkou část území jižní části, Anduina má i na území vévodství mnoho přítoků, které většinou pramení na severu nebo v hraničním hvozdu. Na severu vévodství od zbytku kontinentu rozsáhlý a neprostupný hraniční hvozd a hory, přes které vede jen několik obchodních stezek, které jsou využívány spíše sporadicky a  jako hlavní obchodní tepna ze severem slouží právě řeka Anduina. Na západě pak rozsáhlé prérie a polopouště, málo obydlené a částečně neprostupné. Převládá počasí mírné až subtropické s častými dešti a vyjímečným sněžením v zimě a horkými suchými léty. Na severu se nejčastěji pěstuje obilí a vinná réva jih se specializuje na bavlnu. Chovají se všechny druhy dobytka i drůbeže a jiných hospodářských zvířat, na severu převažují ovce a hovězí dobytek, na jihu a především jihozápadě je vyhlášený chov koní. Díky poloze na jihovýchodní části kontinentu je pro ekonomiku důležitý zámořský obchod.

Almedor3

Vévodství má hlavní centrum ve městě Almedor (odtud také název), kde se nachází vévodský palác. Město je situováno na severu vévodství. Dalšími centry jsou přístavy Yanis a Tir na severu a Ulgoth, Gotarg a Gredo na jihu vévodství. Dalším významným bodem je pevnost Forstred strážící obchodní cesty mezi Yanisem a Almedorem. Vévodství je celkem hustě obydleno a tak spousta městeček vesnic a usedlostí je rozeseta po celém kraji, ale nejsou tak významné, abychom je jmenovali.

Almedor:

největší a hlavní město vévodství, sídlí zde Almedorský vévoda Wilhelm I. a je zde také hlavní svatyně boha Amona. Město má kolem 25 000 obyvatel z nich velkou většinu tvoří lidé. Obyvatelstvo: Lidé 73%, Elfové 19%, ostatní 8%. Hlavní hospodářské zájmy: Obchod, zemědělství a chov dobytka. 

Yanis:

Přístavní město s vyhlášenou univerzitou a přístavem. Největší přístav vévodství, má přibližně 15000 obyvatel. Obyvatelstvo 80% lidé, 7% elfové, 5% hobiti, 8%ostatní. Hlavní hospodářské zájmy: Obchod a zámořský obchod, rybolov

Tir:

Přístavní město, menší přístavní město, má přibližně 6000 obyvatel 95% lidé 5%ostatní. Hlavní hospodářské zájmy: Rybolov a zámořský obchod

Ulgoth:

Svobodné město na jihozápadě, nejzazší výspa Almedorského vévodství směrem na západ. Sídlí zde hlavní svatyně boha Regeda a má zde sídlo i vypovězený Zástupce proroka. Obyvatelstvo 12000 osob 100% lidé. Hlavní hospodářské zájmy: Chov koní a zemědělství

Gotarg:

Dříve obchodní osada nyní svobodné město, zde vypuklo povstání Vévodova bratra proti jeho vládě. Bývalé sídelní město Reanalda. Obyvatelstvo 15000 osob tvoří 65% lidé a 20% elfové a 15% hobiti a kudůci. Hlavní hospodářské zájmy: Zemědělství převážně pěstování bavlny

Gredo:

nejjižněji položené svobodné město ležící na kraji delty Anduiny má přibližne 7500 obyvatel 50% tvoří lidé 30% elfové a 20% ostatní, převážně hobiti a kudůci.

Fortres:

pevnost strážící obchodní cestu mezi Almedorem a Yanisem. Největší pevnost vévodství, pojme posádku až 7500 bojovníků, se zásobami až na dva roky, je tak hlavním stanem a posledním obranným bodem vévodství při ohrožení zvenčí. Říká se: „kdo ovládá Fortres, ovládá vše‘‘. Stojí na stolové hoře asi třicet mil jižně od Almedoru a dvacet mil severně od Yanisu.

Ostatní obyvatelstvo je roztroušeno v menších ne však bezvýznamných městech a městečkách, obcích a menších osadách. Na jihozápadě, žije několik kočovných kmenů, které obývají velké roviny a věnují se chovu koní. Vévodství je rozděleno na menší celky, které spravují jednotliví zemani, hrabata a baroni. Všechna města na jihu (Ulgoth, Gredo, Gotarg) jsou svobodná a nezávislá na vládě vévody, jsou jen povinna odvádět daně, mnoho vsí a měst na jihu patří také patricijským rodinám, které živí obchod s bavlnou a před válkou i obchod s otroky. Před válkou byla na jihu běžná otrocká práce a na plantážích povětšinou pracovali elfí, hobití a kudůčtí otroci, které místní patriciové i šlechtici ve velkém nakupovali od barbarských náčelníků na horním toku řeky Anduiny nebo od kočovných kmenů ze západu. Nyní tři roky po válce jsou všichni otroci svobodní, bohužel jsou stále svou obživou závislí na bývalých pánech a proto zůstávají jako nájemná pracovní síla v podstatě na tom samém místě a stěhují se minimálně.Města na severu a pevnost Fortres patří k majetku vévody, ten s nimi může volně nakládat, popřípadě je zastavovat či udělovat v léno. Zbytek severní části vévodství je rozdělen mezi množství různě bohatých šlechticů. Ve městech jak na jihu tak na severu mají na starosti správu městské rady v čele s rychtáři. Velikost rady je odvislá od velikosti města a pohybuje se mezi 7-21 členy, tito konšelé jak se členové rad nazývají jsou vybíráni z měšťanů, vždy ostatními členy rady a to vždy, když někdo z rady odstoupí, zemře nebo se odstěhuje do jiného města. Člena rady může v odůvodněném případě odvolat zbytek rady. Zvolení nových konšelů musí potvrdit vévoda nebo jeho zástupce pro dané město.

Politická situace:

Po domácí válce je vévodství sice opět sjednoceno v jeden celek, ale mezi severem a jihem jsou velké rozdíly jak v myšlení a náboženství tak i ekonomické síle. Severní vévodská města se více specializují na obchod, ať již s vnitrozemím nebo zámořím a z něj plyne jejich bohatství a zisky. Proto se snaží o zachování míru a rozvoj obchodu jak vnitřního v zemi, mezi jednotlivými městy nebo  ostatními částmi Gerdaru. Naopak jih země je převážně zemědělský, ve velkém množství je zde pěstována bavlna a jiné rostliny na výrobu a barvení látek. Po svém nástupu na křeslo vévody, kdy vévoda Wilhelm II. zrušil otroctví a rozkázal místním patricijům pod pohrůžkou zabavení plantáží platit bývalým otrokům mzdu, přišli tito o velkou část svých výdělků, což vyvolalo revoltu a pokus o sesazení Wilhelma II. z křesla. První revolta byla násilně potlačena a její strůjci popraveni, ale oheň války byl jen přidušen. Po vyhlášení kultu Amona, který se měl stát novým státním náboženstvím, došlo ke vzpouře města Ulgoth, ke kterému se postupně přidávala další města na jihu. Poté co se na jejich stranu přidal i mladší bratr vévody Roelnald, který byl ustanoven vládcem jihu a pokusil se odtrhnout od vévodství na severu. Vojenský zásah a několik vybojovaných bitev, kdy se štěstěna přikláněla na tu či onu stranu nakonec rozhodla velká bitva u města Gredo, kde byl Roenald na hlavu poražena to i za pomocí oddílů sestavených z bývalých elfských a hobitích otroků a trpaslíků najatých na severu.

Porážka jižanských měst a vévodova mladšího bratra měla tři hlavní následky. První bylo vypovězení Roenalda z vévodství do vyhnanství a to na doživotí. Druhy důsledek je potvrzení zrušení otroctví a zrovnoprávnění  ostatních ras s lidmi a s tím následný volný pohyb obyvatel, kdy se nelidské rasy začaly vyskytovat ve větším množství i ve vévodských městech na severu. Poslední z následků je násilné pronikání Amonova kultu na jih. Ať už podporou jeho vyznavačů, kterých je na jihu mezi nelidskými rasami téměř sto procent, tak stavbou jeho chrámů ve městech. Kdy město které dovolí postavit chrám, má mnohem nižší daně než to, které vyznává kult Regedův. Ač nyní ve vévodství vládne křehký mír a obchodu se začíná opět dařit, je na hranicích severní a jižní části cítit neustále napětí, na jižním břehu doprovázené rasisticky a nábožensky motivovaným násilím. Ač se vévoda Wilhelm toto snaží potlačit, řada šlechticů a patricijských rodin mu odporuje a mohou si dovolit platit velké jednotky žoldnéřů nebo pravidelného vojska, aby své zájmy na jihu ochránily, proto vévoda do oblasti nezasahuje vojensky a snaží se o smírné politické řešení.

Náboženství:

Amonův kult:

Je v Almedorském vévodství novým náboženství, jeho kněží se začali sporadicky objevovat za domácí války, ale rychle si získali vliv i díky tomu, že nerozlišují mezi jednotlivými rasami a z jejich pomocí do svých armád nynější vévoda naverboval i jiné rasy než lidskou. Je od usednutí na trůn Wilhelma II. oficiálním náboženstvím vévodství. Na sever od Anduiny je v této chvíli již jediným náboženstvím a ostatní kulty spíše skomírají.

Hlavní myšlenkou náboženství je, že jsou si před Amonem všichni rovni. Nerozlišuje mezi jednotlivými rasami, ani společenskými třídami. Amonovi kněží a kněžky žijí v celibátu a jejich hlavní náplní je ctít svým chováním a činy boha Amona. Náboženství je rozštěpeno na několik skupin, které ctí jednoho boha různými způsoby. Tyto skupiny mají v městech každá svůj chrám a proto jich ve větších městech je povícero. Některé skupiny také provozují uzavřená společenství, kláštery, kde se uzavírají před okolním světem. Nejvyšším zastupitelem v Almedorském vévodství je Jahve, nejvyšší kněz, který se zodpovídá jen Synu Amona, ten je nejvyšším knězem a sídlí v hlavním Městě Gerdaru.

Regedův kult:

Regedův kult je také nazývám kultem otců nebo starým náboženstvím. Je to víra v dávného proroka, který předurčil lidskou rasu k vládě nad ostatními, dle tohoto kultu podřadnými rasami. Jeho vyznavači jsou především na jihu vévodství, kde se nedaří vévodovi prosadit nový kult. Kněží Regeda na rozdíl od Amonových nežijí v celibátu, dokonce jsou při různých oslavách a svátcích užívány sexuální praktiky k oslavě boha. Knězem Regeda se nikdy nemůže stát jiná rasa než člověk. Hlavní myšlenkou náboženství je, že na konci světa budou nevěřící zatraceni a na Gerdaru povstane nový lid, pod vládou Velkého proroka, čistá lidská rasa, již budou sloužit nejen ostatní rasy, ale veškerá příroda a jsoucno. Vůdčí postavou tohoto náboženství je Zástupce proroka, nyní je vypovězen ze země, dříve sídlil ve městě Ulgoth.

Ostatní kulty:

Zvláště v severozápadní a severní oblasti se stále drží uctívání lesních a jiných přírodních bohů, což je podporováno zejména druidy z velkého hraničního hvozdu. V několika vesnicích na pobřeží se ještě drží kult boha Derfiše, což je mořské božstvo, dle jeho vyznavačů ovládající veškeré vodstvo světa i všechno ve vodě žijící.

Almedorská domácí válka:

Prvotní příčiny:

Prvotní příčiny tohoto konfliktu sahají do hlubší minulosti, kdy před téměř stopadesáti lety došlo k spojení severní a jižní části vévodství v jeden celek svatbou Revanta III. Vévody z Almedoru a hraběte Forteského z Johanou z rodu Webů mocné patricijské rodiny z města Gotarg. Tím došlo k přeskupení sil a nově vzniklý svaz si byl schopen podmanit zbytek nynějšího území, nejdříve na sever od Anduiny a posléze i městské státy na jejím jižním břehu. Několik desítek let bylo toto nesourodé soustátí pevné a vládu nad jednotlivými državami si rozdělily na jihu patricijské rodiny a na severu feudální panovníci. Již z této doby je zaveden na jihu systém svobodných měst a v severní části platí přísně feudální systém, kdy půda patří jednotlivým feudálům a je silně provázána vazalským systémem. Tento stav platí sto dvacet let a byl potvrzen tzv. Chartou o svobodě měst, kterou podepsali tehdejší vládce Bohemund I. Tyrský, třetí syn Revanta III., ještě jako Almedorský následník trůnu a zástupci šlechty a měst. Tato charta mimo jiné zaručovala jihu silnou autonomii na severní části vévodství  a vlastní systém zákonů a nařízení, který pouze vycházel z tzv. Velkého zákoníku severu, podle kterého se do té doby řídilo právo v zemi.

Poté následovala éra silných vládců, Bohemund I., Bohemund II., Revant IV., kteří byli schopni vévodství zajistit stabilitu a rozdílné fungování jihu a severu se ustálilo na jistém státu quo. Z tohoto období také pochází stavba mostu přes Anduinu, zvaného podle zakladatele Bohemundův.  Následoval Edwin I. zvaný šílený, za jehož slabé a chaotické vlády se jih emancipoval a v podstatě osamostatnil a se severem udržoval dlouhou dobu jen obchodní styky a platil nutné daně. Tento stav trval až do nástupu Juridika II., který byl dost silný na to, aby po jihu opět začal vyžadovat povinnost vyplývající z Charty svobodných měst a poprvé padla zmínka o zrušení otroctví. Ač se začala svobodná města bouřit a dožadovat se zachování svých dosažených práv neměla dostatek prostředků a moci, aby jim Juridik ustoupil. V té samé chvíli, se začalo rozmáhat nové náboženství  víra v Ammona a i když v prvních letech nedosahovala jeho moc a vliv síly dvou předchozích kultů Regedova a Derfišova pomalu začala sílit a získávat vliv.

Počátek:

Již za života vévody Juridika II. se jeho synové stali údělníky na svých územích. Wilhelm II. jako starší, budoucí následník trůnu v severní části s titulem Mladý vývoda a se sídlem na pevnosti Fortress a Roenald, mladší ze synů se ujal správy jižní části vévodství s titulem Údělný vévoda. Zatímco v severní části království,í  začala převládat nová víra v boha Ammona, kde tento kult bohatě podporoval i Mladý vévoda Wilhelm II. na jihu se mu vlivné patricijské rodiny snažily aktivně bránit, už jen z důvodů jeho povahy, což ještě za života Juridika II. vyústilo k několika menším náboženským konfliktům, které potlačily jednotky Wilhelma II. ač na jižním břehu Anduiny, byla jejich přítomnost považována za válečný akt. Při jednom těchto konfliktů zahynul také jeden z vůdců patricijských rodin na jihu, Theodor z rodu Welfů, což ještě více podpořilo protesty proti vměšování ze severu a vzniku tajné organizace zvaná Tajná jižanská armáda. Poté také vstoupily do hry jednotky Regedova kultu, které se rekrutovaly z věřících a měly tajnou podporu patricijských rodin a Zástupce proroka, což byla vůdčí osobnost Redeova kultu v Almedorském království, který své sídlo přemístil z města Almedor do města Ulgot na jihovýchodě knížectví. Došlo tedy k náboženskému rozkolu mezi severem a jihem a to napomohlo k další vyhrocení již tak napjaté situace.

Útok:

Po krátké nemoci zemřel Juridik II. a na vévodský trůn nastoupil jeho starší syn Wilhelm II., který se snažil urovnat snahy z jižní částí vévodství, ta ale odmítla jeho nástupnictví a za nového Vévodu prohlásila Wilhelmova mladšího bratra Roenalda. Hned poté vytáhla na sever složená armáda jižanských patricijských rodin, vojsko Regedova kultu a osobní vojsko Roenaldav počtu téměř pětadvaceti tisíc mužů, rychle dobylo Bohemundův most a překročilo Anduinu na severní břeh.

Wilhelm a feudálové ze severní části byli náhlým útokem zaskočeni a první měsíce války pouze ustupovali, až na úroveň měst Yanis a Tir, které se rozhodli vzhledem k jejich důležitosti bránit. Yannis byl obležen několik měsíců, ale nakonec se jej podařilo ubránit a Roenaldovo vojsko se stáhlo k jihu, před nově sestavenou armádou severu, která byla sestavena na pevnosti Fortress, stejně jako jeho část, která několik dní obléhala také Tir. Tak skončila první fáze války. A následovalo několikaměsíční manévrování armád a jejich přípravy na první bitvu v poli.

Během tohoto období se jižanská armáda dopouštěla na severu mnoha zvěrstev především na zde žijícím ne-lidském obyvatelstvu. Jedním z nejhorších incidentů byl ten ve vesnici Mezilesí, která byla vyrabována a její obyvatelstvo přibližně 500 osob bylo nahnáno do blízké dobyté tvrze, kde bylo z části zmasakrováno a z části upáleno ve stodolách v okolí. To nebyl jediný takový incident, ale jeden z těch větších a známějších, jelikož se podařilo uniknout dceři místního zemana, která poté o tomto informovala přímo Wilhelma II. jako jejich lenního pána. V tomto období se také na stranu Severu a Wilhelmovy armády přidávají první jednotky pod vedením kněží Ammona, jedná se především o elfy uprchlé z jihu a lidi ze severu, kteří vstupují do jednotek, kvůli své víře. To na jednu stranu posílilo početně armádu Severu, na druhou stranu to vyvolává odpor feudálů, protože ač je obyvatelstvo na severu svobodné, je povinné odvádět desátky svým pánům, které s úbytkem pracujícího obyvatelstva samozřejmě klesají. Tyto jednotky také neměly dostatečné vybavení a výcvik, ale to se mělo brzy změnit.

První velká bitva po obléhání Yannisu se odehrála u Durenkrutu, malé vesnice asi dvacet mil severně od Balduinova mostu. Jednalo se o první velkou bitvu v poli, kde se proti sobě postavil výkvět rytířstva severu a svobodných měst, podporovaných mnohými pěšími jednotkami. Bitva to byla dlouhá, začala srážkou těžké jízdy již za brzkého úsvitu a trvala až do pozdního večera, kdy se přiklonilo štěstí na stranu severu. Byla to poslední z bitev, která se vedla ještě podle regulérních rytířských pravidel, a proto nebylo mezi urozenými mnoho padlých, ale spíše zajatých. Kolik bylo objetí mezi obyčejnými vojáky, to prameny neuvádějí. Nakonec se přiklonilo štěstí na stranu severu, který zatlačil střed a levé křídlo jižanského vojska do defenzívy a to se pod jejich náporem rozpadlo. Do zajetí padlo mnoho synů a otců patricijských rodin, za které byl nucen Reenald, Zástupce proroka a patricijské rodiny zaplatit vysoké výkupné, což znovu oslabilo jejich armádu, stejně jako nepokoje na jižním břehu, právě kvůli vysokým daním a odvodům na válku.

Po této bitvě se stáhly armády jihu až za Anduinu a obsadily pouze brody a Balduinův most přes řeku. Válka se tak dostala do patové situace, protože severní armáda neměla dostatek zdrojů pro dobytí Balduinova mostu, který byl dobře opevněný a chráněný mocnou posádkou na obou březích. Došlo tedy k jednání o míru a znovunastolení vlády Wilhelma II. a to právě na břehu u mostu. Tyto jednání však byly od začátku sabotovány oběma bratry a spíše než o mír se v tuto chvíli hrálo o čas, který v této chvíli více přál severu. Wilhelm II. díky obratnému jednání získal podporu Gerdarského krále, který mu na pomoc vyslal trpasličí žoldnéřskou armádu ze severu v počtu více než pěti tisíc mužů. Také Ammonovi rytíři, jak se začali nazývat vojáci bojující ve vojsku ve jménu víry, značně posílili. Přidalo se k nim mnoho nižších šlechticů, kteří sice byli zvyklí bojovat, ale neměli zdroje na dostatečné vybavení, aby se mohli poměřovat s těžkou jízdou, tuto výbavu za slib čistoty a odkázání části rodinného jmění,  obdrželi od církve, proto mohli brzi do pole postavit na deset  tisíc mužů ve zbroji a na koních a nepočítaně pěších. Poté co jednání trvalo bezvýsledně dva měsíce, dostal Wilhelm zprávu, že se tito Ammonovi rytíři v počtu téměř osmi tisíc přeplavili na severovýchodě na jižní břeh Anduiny a trpasličí žoldnéři dorazí do pěti dnů k mostu. Jednání okamžitě ukončil a začal znovu obléhat severní stranu Balduinova mostu, tím přebral iniciativu do dalších bojů.

Závěr:

Jižané byli nuceni se s hlavní armádou stáhnout a Roedgar se usídlil ve městě Gotard. Po čtrnácti dnech byl most dobyt a Severní armáda po něm přešla na jižní břeh, spojila se z Ammonovými rytíři a vytáhli na Gotard. Ve stejné chvíli jednotky Zástupce proroka z Ulgotu začaly masakrovat elfské a hobití obyvatelsto na severovýchodě jižního břehu jako pomstu za přepravu Ammonových rytířů. Tyto masakry vešly do dějin pod pojmem Hořící Anduina, protože požáry byly vidět i několik desítek mil od severního břehu. Zatímco se děly tyto masakry hlavní vojska se střetla na pláních před Gatardem,  jižané byli na hlavu poraženi a zbytek jejich vojska se stáhl do samotného města, které bylo nyní obléháno. Po několika dnech, bylo město lstí dobyto a padla i samotná městská citadela. K nelibosti vévody Wilhelma se podařilo jeho bratrovi z citadely uniknout a zmizel prozatím neznámo kam, stejně jako zástupce proroka o několik dní později. Boje na jižním břehu trvaly ještě několik měsíců, než se zbytek patricijských rodin a jižanských feudálů a rytířů vzdal.

Avšak i na severu měla tato válka dohru. Při návratu na sever do své domoviny se trpasličí žoldnéři dopustili mnoha drancování a masakrů převážně na civilním obyvatelstvu, než byli rozprášeni  jednotkami, které sestavili místní feudálové, v bitvě u třech skal na východ od Yannisu. To byla poslední bitva domácí války v Almedorském vévodství.

Community content is available under CC-BY-SA unless otherwise noted.