Derhaim je středně velké hornické město, ležící na obchodní stezce horami severně od města Krul
Historie[]
První zmínky o nezávislé hornické osadě na obchodní stezce se datují do doby zhruba před 3200 lety. V té době se v okolních horách těžilo především uhlí.
Historie města Derhaim (původní název Dergar Haim - dům Dergarův) se začala psát o 200 let později, v době, kdy byla v okolních horách objevena i bohatá ložiska železné rudy. To do kraje přivedlo další horníky, ale také hutníky a kováře. Derhaim se rychle rozrůstal a bohatl na obchodu s kvalitní železnou rudou a ocelí. Přes snahy okolních zemí nárokovat si Derhaimská naleziště, zejména království Krul, si město po celou dobu uchovalo nezávislost. Částečně díky otevřené obchodní politice, kdy Derhaimští svou rudu, ale především kvalitně zpracovanou ocel, prodávali bez omezení všem okolním zemím, ale především díky poloze Derhaimu, který ležel v samém srdrci hor a náklady na případné vojenské tažení by mnohonásobně převýšily možný výnos.
V období rozmachu města se k Derhaimu postupně připojilo několik tuctů okolních osad a spolu s Derhaimem vytvořily něco jako městský stát. Derhaim se díky tomu stal víceméně soběstačným.
Situace se změnila 2400 let po založení města, v době, kdy byla na území pod správou Derhaimu objevena vydatná zlatá žíla. Bohatství Derhaimu ještě více vzrostlo a přitáhlo k sobě opět pozornost Krulského panovníka. Ten vyslal do hor armádu, aby si Derhaim podmanil silou. Derhaimští se chopili zbraní a postavili se na odpor. Krulská armáda nebyla schopná v neznámém horském terénu využít svou početní převahu. Derhaimská armáda zejména díky kvalitním zbraním, využití horského terénu a s využitím znalostí, jež si mezi sebou předávali kněží Dergarova kultu, dokázala nápor Krulské armády nejen odrazit, ale i rozšířit území pod vlivem Derhaimu dále na jih. Na nových hranicích Derhaim vybudoval masivní opevnění, které Krulská armáda nebyla schopná překonat. Válka s Krulem trvala 17 let a byla ukončena až smrtí Krulského krále. Jeho následovník se rozhodl řešit spor diplomacií a uspěl. Navrhl Derhaimským, že uzná jejich samostatnost, výměnou za malý podíl z vytěženého zlata. Přestože nabídka nebyla pro Derhaim příliš výhodná, pod vidinou ukončení vleklé války, ji přijali. V horách zavládl mír, hraniční opevnění byla opuštěna a horníci se vrátili zpět ke své práci a Derhaim se opět rozrostl. Tentokrát o přistěhovalce z Krulu, kteří zde doufali v rychlé zbohatnutí. S sebou přinesli i svou kulturu, zvyky a náboženství. Původní víra a vědomosti Derhaimských byly postupně zapomenuty.
Po vyčerpání hlavní zlatonosné žíly, když příjmy z těžby zlata klesly na minimum, začalo město pomalu upadat. Většina hutí na výrobu oceli po rozmachu zlaté horečky zpustla a víra, která po tisíciletí stmelovala obyvatele Derhaimu upadla v zapomnění i s vědomosti dávných mistrů.