FANDOM


Cech Pečené krysy je spoločenstvo ctihodných ľudí prebývajúcich v meste Santino, združených okolo dona Fenreda, ktorí sa určite nevenujú žiadnej ilegálnej činnosti. Jedná sa o (úroveň cechu) cech, ktorého súčasný (zastupujúci) cech majster je Phaen s hodnosťou Consigliere. Jedná sa o dobře fungující cech (úroveň 3).

Popis cechu

Cech Pečené krysy?!?

Určitě se teď zamyšleně drbete na hlavě (nebo někde jinde…) a říkáte si: “Co to k sakru je…?“ Jistě, není to moc normální. Není to žádný Paladinský řád, nebo tajné společenstvo "dárk" osob, ale v podstatě by dalo říci, že Cech Pečené krysy, je shluk lidí, kteří mají rádi dobré jídlo (krysy s kečupem…), dobré pivo (Starýho Hlemejždě), a spoustu hlasité zábavy…

Celá krysí restaurace v měste Santino je jen spíše taková maškaráda. Samozřejmě, všichni máme rádi Milesovy pečené krysy na mnoho způsobů, ale je tu něco jiného... Jiné důvody, kvůli kterým si Feneref koupil starý, velký dům v odlehlé čtvrti města… Jedním z nich je skutečnost, že by rád založil fungující a prosperující hostinec... a druhý, který má hodně společného s Sicílií, chutná po špagetách a voní doutníky…

Samozřejmě, že bude ještě hodně dlouho trvat, než si celé město uvědomí co to znamená pojem Don Feneref, avšak ti co už poznali Fenerefa a jeho kupány na vlastní kůži mu už jinak neřeknou… někteří už nikdy…

Rrádi příjmeme kuchaře co se nebojí říznout do živého, servírky co si neberou servítky a vyhazovače co mají problém projít futry čelem. Své žádosti posílejte kurýrem. Obratem k vám pošleme naši listonošku s odpovědí.

Sídlo cechu

Cechovní sídlo Pečených krys je na první pohled nápadná budova. Tenhle starý hostinec je patrový dům prapodivného slohu, který snad kdysi působil majestátně, nyní se v něm odráží zašlá sláva starých časů. Když se sem Cech pečené krysy přestěhoval, byly nutné mnohé opravy a úpravy.

Průčelí domu je vyřešeno doslova mistrovsky. Veranda je široká, lemovaná mohutnými  sloupy, po nichž se plazí břečťan. Zřejmě to nebyl záměr, ale zeleň nyní působí jako ozdobný prvek a navíc zakrývá praskliny v omítce. Sloupy podpírají předsunuté 1. patro, což ve výsledku působí jako architektonický prvek převzatý z bohatýrských domů šlechticů z řad lidí. Ovšem přestože se zub času už podepsal i na nich, dál skvěle slouží svému účelu.

Na každého, kdo vstoupí ne právě tichými dveřmi do hostince, okamžitě dýchne příjemná atmosféra, hned vedle libé vůně pečených krys, linoucí se z kuchyně. Je tu čisto a útulno, naproti dveřím stojí výčep a bar s několika policemi. Na nich má výčepní postavené jen lahve pro fajnšmekry, takové, které se jen tak neotvírají (včetně pověstné meruňkovice, kterou kdesi vyšmelil Miles… neradíme otevírat v uzavřené místnosti…). Jsou tam vystaveny, aby bylo každému jasné, že se tu nenalévají nějaké patoky. (Pouze kvalitní pivo – „Starej hlemejžď“) V místnosti jsou stoly nejrůznějších velikostí s lavicemi (kvůli chlápkům z organizace „Za stejná práva nestejně vysokým“…). A najde se i sem tam nějáká ta židle. Hned vedle výčepu je místo zvláštního významu – jakýsi salonek pro Donovy nejvěrnější. Je tu pouze jeden stůl, od zbytku místnosti oddělený nízkou zídkou z cihel. V hostinci je příjemné přítmí, dřevěný nábytek a dokonalé využití místa spolu s harmonickým spojením staré architektury a četných novějších prvků dělá z hostince místo vhodné jak pro odpočinek, tak i pro bujaré veselí.

Kuchyně, umístěná v zadní části přízemí, může leckomu připomínat alchymistickou laboratoř. V jistém smyslu tu vládne pořádek, všude jsou váčky a krabičky s nejrůznějšími druhy koření, jejichž silné aroma proniká do všech koutů budovy. Kuchyně je prostorná a nejnápadnější je tu velký, výstavní rošt, speciálně uzpůsobený pro pohodlné opékání velkého počtu krys. Kuchyň je vybavena podle nejmodernějších hobitích trendů tak, aby zcela vyhovovala potřebám našeho kuchaře. V kuchyni jsou také dvířka do sklepa – tam panuje ideální teplota pro skladování veškerých nápojů a pochutin: medovina, pivo, víno, ovocné šťávy, krys. To vše tu má své náležité místo, ve sklepě je dokonalý pořádek.

Sidlo-0

Náčrt dolného poschodia sídla cechu.

Vyjdete-li z hostince po schodech do prvního patra, ocitnete se v jiném světě. Dlouhá chodba je lemována dveřmi pokojů, některé jsou obsazené zaměstnanci, jiné jsou volné a jen čekají na unaveného hosta. Každý pokoj má potřebné vybavení, je tu měkká, čistě povlečená postel, truhla, noční stolek a aby uvnitř bylo útulno, nechybí záclonky, čistý ubrus, u každé postele je kožešinová předložka a na stolku váza s květinami. Důležité je, aby každý host poznal, že se nachází v místě s určitou úrovní.

Na konci chodby jsou dveře, které se od ostatních v patře liší. Jsou těžké, dubové, ornamenty na nich jsou prací zručného řezbáře. Tyto dveře vedou do pracovny Dona Fenerefa. Uvnitř je kromě jiného velký stůl, plně odpovídající své důležitosti a účelu. Za ním, v luxusním křesle, Don často sedává se svou dýmkou a přemýšlí. Do jeho ložnice se pak dá projít jedině z pracovny.

Okolí hostince zatím na svou finální úpravu čeká. Celá budova je obehnaná nevelkou zahradou, jsou tu okrasné keře, které se s nůžkami zahradníka nepotkaly hodně dlouhou dobu, několik stromků a vysoká tráva, která by možná potřebovala poznat kosu. Součástí pozemku jsou i stáje pro koně movitějších pocestných a kadibudka. Pozemek hostince je na jedné straně zakončen nevysokou Santinskou hradbou, z ostatních stran je pak obehnán nízkou kamennou zídkou, místy poznamenanou časem a počasím.

V nejbližší možné době se bude provedena venkovní, krytá terasa. Ta bude sloužit za letních veder, kdy budou návštěvníci moct popíjet pivo a pojídat krysy… Nad touto verandou pak přibude prostorný balkón, jehož využití si najdou všichni ti, kdo budou chtít nachytat nějákej ten bronz, na svou pokožku… (Ostatně i Feneref to půjde zkusit, nikdo mu neřekl, že jde o opalování, ale jakmile jde o nějákej kov, musí být tam… kdyby mu řekli, že tam může chytit zlato, určitě by tam stepoval aji v zimě, aji přestože balkónek ještě nestojí…)

Přesto ale, to vše dodává Hostinci u Pečené krysy osobité kouzlo. Ať už sem zavítá žebrák nebo šlechtic, každý si tu najde to své. Především je důležité, že se cechovní sídlo neustále vyvíjí, opravuje, zlepšuje a zušlechťuje. Za pár let, kdo ví. Bude tu třeba stát nejmodernější hotel v Gerdaru. A nebo to bude stále ten Hostinec u Pečené krysy se vší svou skromností, krásou a důstojností.

Historie cechu

Všechno začalo, když honosnou branou města Santina prošel nenápadný, leč dobře vypadající trpaslík jménem Feneref. Vykračoval si dost sebevědomě, protože u pasu se mu pohupoval měšec pořádně napěchovaný zlaťáky. Když odešel ze svého rodného dolu, ze kterého ho vykopli, měl namířeno za lepším, chtěl investovat, kupovat, prodávat, zkrátka k jeho válečnické nátuře si chtěl v dobách míru nějak přilepšit. Ve městě nikoho neznal a brzy pochopil, že jeho plány nebude tak snadné vyplnit. A kdo ví, možná by se svého snu byl vzdal, kdyby jednou z tržiště nezaslechl sebevědomý, a přesto vtíravý hlas: „Pečené krysy! Krysa na každý způsob! Neváhejte a kupujte pečené krysy...!!“

Krysy? Feneref cestoval dlouho a sám… Krysy to bylo něco co již dlouho neokusil… Omamná vůně jídla řídila jeho kroky až na samý konec tržiště, kde uviděl maličký pojízdný rošt a za ním skoro stejně vysokého chlapíka, hobita v tmavém pláštíku a se lstivým výrazem ve tváři. „Pečené krysy, říkáš?“

Hobitovi se blýsklo v očích a hned Fenerefovi jednu nabídl. Od té chvíle trpaslík nemyslel na nic jiného. Hobit na tom ale nebyl jinak. Dobře si všiml tučného měšce svého zákazníka a protože poznal, že není zdejší, začal přemýšlet, jak to udělat, aby byl tomu zdroji zlaťáků stále na blízku. Osud však rozhodl za ně za oba...

Na okraji Santina, v rušné, ale kouzelné čtvrti, byl na prodej chátrající dům, bývalá krčma, jejíž majitel odešel už dávno. Fenerefovi dům učaroval a aniž by věděl, co s takovou budovou vlastně bude dělat, odkoupil ji. Dál každý den chodil na tržiště za svým novým přítelem, hobitem jménem Miles. Obdivoval jeho kulinářské umění a přemýšlel, jak jen jeho schopností co nejlépe využít, aby Miles nemusel na tržišti každý den vystát dolík. A konečně se v jeho hlavě zrodil nápad, který jim oběma zásadně změnil život.

Feneref se Milese zeptal, jestli by byl ochoten vařit třeba pro celé město, kdyby měl tu možnost. Miles dlouho nepřemýšlel – má mrznout pořád někde venku s nejistým výdělkem a jednou za čas sáhnout po něčím měšci... nebo zkusit štěstí po boku bohatého trpaslíka s vizí?

Miles mu přikývl a zanedlouho už spolu ve zrekonstruované krčmě, kterou přetvořili v honosné místo leč s rodinnou atmosférou, otevírali svůj první restaurant zaměřený na pečené krysy na světě. První večer po otevření se v restauraci sešla velmi různorodá skupina lidí, elfů, hobitů, barbarů a všech ostatních ras i povolání, protože všichni byli zvědaví na ten zázrak, o kterém se mluvilo ve městě už v době, kdy Miles ještě postával na tržišti.

Mezi hosty bylo také několik samotářů, kteří městem původně jen procházeli, ale nemohli si nechat ujít návštěvu nového podniku – mladá, tajemná elfka Rowenna, opásaná mečem a očividně unavená svým dosavadním životem, barbar Kadak, horkokrevný válečník s dobráckým srdcem a hobit Leonid, mazaný a pořádně výřečný a bodrý chlapík se smyslem pro humor.

Pozdě večer, když nadšení hosté začali odcházet, nechala si Rowenna zavolat Milese, aby mu cosi řekla. Když k ní Miles přistoupil, Elfka mu vtiskla do dlaně jakýsi plátěný balíček. „Je v tom směs koření. Je léčivé, ale v kuchyni se hodí snad ještě lépe, než k hojení ran. Kdyby se ti hodilo, můžu ti ho sehnat víc...“ A chtěla odejít, ale Feneref, který ji celou dobu pozoroval, ji ve dveřích zastavil. „Vy elfové máte sice jiný věci na práci, já vím, ale kdyby náhodou... Ženská ruka se v pohostinství vždycky hodí...“ Žádat o něco elfa bylo pro trpaslíka horší než si nechat zlomit ruku, ale Rowennina odpověď, přestože elfka musela udržet veškerou svou hrdost na uzdě, aby něco takového vyslovila, ho překvapila.

„K službám, mistře trpaslíku. Mít kam jít, váhala bych, ale raději mít práci a střechu nad hlavou, než se bezcílně toulat...“ Dalšího pomocníka k nezaplacení Feneref získal, když se později toho večera strhla v restauraci rvačka. Dva lidští válečníci se poprali kvůli placení posledního džbánu medoviny a protože těch džbánů nebylo málo, jejich řádění nebralo konce. Vtom se od stolu zvedl Kadak, kterému to nebylo po chuti, a oba rázně zpacifikoval. Feneref mu nabídl práci jakéhosi dohledu (či vyhazovače, chcete-li) a Kadak pod podmínkou bezplatného přísunu Milesových krys souhlasil.

Dalším, kdo výrazně pomohl Fenerefovi a Milesovi v jejich úsilí, byl právě Leonid, hobit s řádně prořízlou pusou. Poté, co poprvé ochutnal šéfkuchařovy krysy, dělal jim z vlastní vůle po celém městě hlučnou reklamu. To pomohlo restauraci shánět stále nové hosty, a proto se Feneref rozhodl Leonida vzít pod svá křídla...

Potřeba bylo najít také obsluhu výčepu, protože dobré pivo ke kryse prostě patří. Jako skvělý hospodský se předvedl lidský válečník jménem Dugi, jehož otec vlastnil hospodu v jeho rodné vesničce. Dugi stejně jako ostatní noví zaměstnanci restaurace byl unesen krásným prostředím a atmosférou a jako oddech od neustálého máchání mečem a kočovného života se rozhodl nabídnout Fenerefovi své služby. Dugiho práce v hostinci je pro něj zároveň ale velkou obětí, protože udatný válečník má rodentofobii – chorobný strach z krys...

Postupem času se Fenerefovi podařilo naplno rozeběhnout svůj podnik a získat mu dobré jméno. Nyní patří Hostinec u pečené krysy k nejvyhlášenšjším podnikům v kraji, a jeho popularita stále vzrůstá. Fenerefovi lidé se také starají o bezpečnost města a jako tichá voda si získávají pomalu ale jistě stále větší vliv ve všech sférách života v Santinu...

Hodnosti v cechu

Picciotto

Nováčci v cechu. Jedná se o uchazeče o vstup do rodiny. Tito lidí nejsou pověřováni samostatnými úkoly. Jsou přiřazováni jako síla nebo pomocníci Sgarristům.

Sgarrista

Plnohodnotný člen rodiny, který může užívat výhod, které rodina nabízí. Jedná se ozkušeného a prověřeného člena, který již prokázal věrnost rodině. Těmto lidem jsou svěřovány samostatné úkoly a představují hlavní hybnou sílu rodiny.

Uomini D’onore

Muž cti, člen rodiny, který se vyznamenal výjimečným činem pro rodinu. V akcích mají tito lidé na povel Sgarristy a jsou pověřováni diskrétními úkoly, které se nemají dostat k nepatřičným uším.

Sotto Capo

Zástupce Dona. Vysoce ctěný muž v hierarchii. Druhý (nebo třetí) nejmocnější muž v rodině. V nepřítomnosti Bose má na starosti řízení rodiny. V případě smrti Bose přebírá automaticky jeho místo. Je bossovou pravou rukou.

Consigliere

Poradce Bosse. Třetí (druhý nejmocnější muž v rodině). Představuje tajemnou eminenci v rodině. Nikdo pořádně neví, co od něj může očekávat. Je Bosou pravou rukou nebo spíše jeho mozkem a zároveň jeho ušima. Jeho názoru si Bos váží a naslouchá mu.

Padre di famiglia

Není třeba komentáře (Feneref)

Krysia kuchárka

Cech Pečené krysy aktívne zbiera recepty na pokrmy z krýs všetkých druhov, chutí a poživateľností. Tradícia spisovať recepty na obľúbené pokrmy členov z cechu začala ešte u Fenerefa a Milesa a stalo sa dobrým zvykom, že každý nový člen cechu pridá do kuchárky aspoň jeden recept.

Pravidelne aktualizovaná Krysia kuchárka je voľne dostupná pre všetkých na tejto adrese. Nové návrhy receptov sú vítané.

Community content is available under CC-BY-SA unless otherwise noted.